Trekking v Nepálu
Pár faktů na úvod Nepálská federativní demokratická republika se nachází na subindickém subkontinentu. Na severu ji mohutný hřeben Himálaje odděluje od Tibetu (dnes součást Číny) a na jihu úrodná rýžová políčka oblasti Terai přecházejí do kontinentální Indie. Nepál má rozlohu zhruba jako bývalé Československo a žije v něm přibližně 30 milionů obyvatel. Převládajícím náboženstvím je hinduismus (cca 81 %), buddhismus (cca 9 %), islám (cca 4 %) a křesťanství. Obě hlavní náboženství žijí vedle sebe s velkou tolerancí a bez jakýchkoliv problémů. Úředním jazykem je nepálština, podobná hindštině, hlavním městem je Káthmándú (cca 3 mil. obyvatel). Nepál je mimořádně bezpečná země, jako turistovi vám v podstatě vůbec nic nehrozí, pokud se budete chovat slušně k místním obyvatelům. Vízum se dá běžně koupit po příletu na letišti v Káthmándú a jeho cena je 50 USD (30 dní). Měnou je nepálská rupie. Časové pásmo – posun oproti Bratislavě je +3:45 (o 15 minut více než indické Dillí). Po příletu do země se během návštěvy Káthmándú budeme převážně zdržovat ve známé čtvrti Thamel, plné nesčetných obchůdků, hotýlků, kaváren a restaurací. Pobyt v této pulzující čtvrti rozhodně není nepříjemný – v pěší vzdálenosti se nacházejí některé hlavní památky města, jako Durbar Square nebo Swayambhunath (Monkey Temple).
Konečně na trek! Po vyřízení úředních formalit a posledních nákupech (o výbavě a nakupování napíšeme v samostatném článku, je to širší téma) se konečně vydáváme do hor. V Nepálu je množství treků různé obtížnosti a s různými spôsobmi, ako sa dostať na začiatok trasy. V zásadě můžeme letět vnitrostátním letem, přiblížit se autobusem, případně nějakým terénním autem. Na vyžádání je možné využít i vrtulník. Železnice v Nepálu neexistují. I cesta terénním autem může skrývat nejedno překvapení. Silnice jsou obecně v bídném stavu, vedou náročným a strmým terénem a často je trápí sesuvy půdy, ktorých je po monzunovém období víc než dosť. Někdy je třeba počkat na rychlou opravu, jindy přenést sebe i náklad přes překážku a pokračovat pěšky nebo dopravou z druhé strany. Trekový den Ubytování na treku je zpravidla v malých hotýlcích nebo tea houses, kterým se říká lodge. Provozují je místní a součástí bývá restaurace. Výběr jídel je poměrně pestrý – v nižších částech treku bývá k dispozici i maso, ve vyšších většinou vegetariánská strava. Národním jídlem je Dal Bhat, který najdete úplně všude. Jde o nekonečné variace rýže, brambor, čočkové polévky a podle možností domácích i zeleniny či masa. Dalšími oblíbenými položkami bývají polévky, těstoviny a nezřídka i více či méně povedená nepálská pizza. Spí se převážně ve vlastních spacácích, ale pokud nejsme na okraji zimní sezony, není potřeba to s tepelnými vlastnostmi spacáku přehánět – teploty v noci většinou neklesají pod bod mrazu. V mnoha lodgiích je také možnost spát v místních přikrývkách, zpravidla dostatečně čistých. Na treku se vstává brzy. Kolem 6. hodiny bývá budíček a snídaně – různé kaše nebo vajíčka s nekynutými plackami chapati, káva nebo čaj. V průběhu dne je většinou několik možností zastavit se v vesničkách nebo samotách a občerstvit se polévkou nebo nápoji – od různých čajů až po populární Coca-Colu nebo chutné nepálské pivo. Zásoby se do vesnic většinou vynášejí nosiči, takže počítejte s tím, že s rostoucí nadmořskou výškou porostou i ceny. Voda na trecích není ve vlastním zájmu pitná, pijí se buď čaje, nebo balená „mineral water“, která je však ve skutečnosti spíše destilovanou vodou – rozhodně doporučuji ji doplnit například vitamínovou či minerální šumivou tabletou. Trekkingový den obvykle končí odpoledne, kolem 15.–16. hodiny, v cílové vesnici, kde se opět ubytujeme u místních. Pokoje bývají převážně dvoulůžkové, bez velkého komfortu. Elektrina bývá k dispozici v restauraci alebo u domácích, za nabití si mohou účtovat symbolický poplatek – totéž platí o sprše. Na mnoha místech je k dispozici i ne příliš rychlý (a občas nefunkční) internet.
Na co si dát pozor Během treku nám nehrozí žádné nebezpečí ze strany zvířat, s několika výjimkami v určitých oblastech, kde se jako dopravní prostředek používají jaci (např. oblast Everestu). Tam byste měli být opatrní – když po stezce prochází karavana jaků, rozhodně nestojte na straně od údolí, jak by vás mohl nechtěně shodit dolů.V Nepálu je také hodně toulavých psů, ale ti si vás většinou nevšímají a nejsou zvyklí na velkou interakci s lidmi. Proto se nedoporučuje je zbytečně provokovat, i když zpravidla bývají přátelští. Místní obyvatelé v horských oblastech jsou velmi milí, usměvaví a ochotní pomoci. Tyto oblasti jsou převážně buddhistické, domov etnických skupin jako Tibeťané, Šerpové nebo Gurungové. Určitě je vhodné oplatit úsměv a pozdravit je přátelským „Namaste“ nebo v tibetských i šerpských oblastech „Tashi Delek“. Podobně ani ve městech se nemusíte ničeho bát; cizinci jsou Nepálci vítáni a respektováni a budou k vám přistupovat přátelsky a vstřícně. Na co však musíme být během treku obzvlášť opatrní, je výšková nemoc. Podrobněji o tom píšu v samostatném článku, ale jedna věc, která vám na treku rozhodně prospěje, je pít hodně tekutin (samozřejmě nealkoholických). Alkohol v těle působí jako toxin a zbytečně zpomaluje schopnost těla aklimatizovat se na nadmořskou výšku. Vyhněte se také příliš rychlému výstupu; trek není závod. Zlatým pravidlem je nepálské „bistare, bistare“ (pomaly, pomaly). V případě jakýchkoli zdravotních komplikací, jako jsou bolesti hlavy, otoky končetin nebo potíže s dýcháním, byste měli okamžitě informovat vedoucího skupiny, který posoudí situaci a rozhodne o dalším postupu. Nechci strašit, ale zanedbání výškové nemoci a maskování příznaků léky může mít vážné následky. Další věc, kterou není radno podceňovat, je očkování. Na treku budeme na různých místech a ne všude se dodržují vysoké hygienické standardy. Jsme přece v asijských horách. Určitě se vyplatí očkování proti hepatitidě A a B, obnovit si očkování proti tetanu a zvážit očkování proti tyfu. Nechceme si domů přivést nechtěné „suvenýry“. Pojištění a záchrana Ačkoli je Nepál velmi bezpečná země, nesmíme zapomínat, že se pohybujeme v horském terénu, což s sebou přináší určitá rizika. V Nepálu je mimořádně vhodné mít pojištění a osobně doporučuji něco jako Alpenverein. Pokrývá veškeré náklady na případné záchrany a lékařskou péči na celém světě až do výšky 6000 metrů nad mořem. Nepál má relativně rozvinuté vrtulníkové služby, i když nefungují jako horská záchranná služba tak, jak ji známe: jsou to komerční společnosti, které si od pojišťoven rády účtují nemalé částky. Pokud je ale dobré počasí a víte, koho kontaktovat, bez problémů vám přiletí na pomoc. Nečekejte však asistenci profesionálních horských záchranářů. Lékařská péče v Káthmándú je ale pro cizince poměrně uspokojivá. A nakonec, naši horští průvodci UIMLA mají profesionální mezinárodní výcvik, který zahrnuje první pomoc v horách, evakuaci v nouzi, navigaci a mnoho dalších dovedností. Trekking v Nepálu je každopádně nezapomenutelným zážitkem – ať už jste milovníkem hor, nadšencem do zajímavých kultur nebo vyznavačem východních filosofií. Michal Gabriž.