blog O šerpoch, kto sú a odkiaľ prišli?

Kdo jsou Šerpové

Většina lidí u nás se mylně domnívá, že Šerpové jsou himálajští nosiči. Není to však úplně pravda. Šerpové jsou nepálské etnikum, obývající některé horské oblasti Nepálu, převážně v podhůří Solo Khumbu v blízkosti Everestu, ale mají své zastoupení i v dalších nepálských oblastech.

Původ národa Šerpů

Pojem sherpa nebo sherwa se odvozuje ze šerpských slov Shyar („východ“) a Pa („lid“), která odkazují na jejich geografický původ z východního Tibetu. Před mnoha staletími překročili hlavní himálajský hřeben a usídlili se v jižních podhorských oblastech Nepálu – v Solo Khumbu pod Mount Everestem, v oblasti Rolwaling Himal a Langtang. Najdeme je však také v Číně, Bhútánu či indickém Sikkimu a Darjeelingu.

Šerpové mají svůj vlastní jazyk, který patří do jižní větve tibetsko-barmánských jazyků, dnes je však pro Tibeťany nesrozumitelný. Zajímavé je, že při expedici v pakistánském Baltistánu, vzdáleném od dnešního hlavního domova Šerpů (oblast Solo Khumbu) asi 1000 km, si Šerpové najatí jako horští průvodci západních expedic dobře rozuměli s místními obyvateli. Jazyk Baltí je se šerpštinou velmi podobný a většina slov je téměř identická nebo má stejný základ, což má původ v tibetštině. Naopak dnešní nepálština je od šerpštiny diametrálně odlišná. Drtivá většina Šerpů však nepálštinu ovládá a zvládá i základy angličtiny.

Při sčítání obyvatelstva v roce 2011 bylo v Nepálu zaznamenáno něco přes 300 000 Šerpů. Za hlavní město Šerpů se považuje malebný Namche Bazaar (3 350 m n. m.), který je pulzujícím srdcem údolí Khumbu, plným obchůdků, kaváren ve západním stylu, stylových hotelů a tržiště, kde po staletí probíhal výměnný obchod s karavánami z Tibetu a úrodných údolí Nepálu.

Horolezectví

První expedice na Mount Everest na začátku 20. století si nemohly nevšimnout výjimečnou odolnost domorodých Šerpů vůči nadmořské výšce. Zpočátku je využívali jako nosiče materiálu pod horou, ale později se stali i společníky na samotné hoře. Snad nejznámějším Šerpou je Tenzing Norgay, který společně s Edmundem Hillarym vystoupil jako první na vrchol Everestu.

Dnes již není u Šerpů výjimkou ani mezinárodní licence horských vůdců UIAGM. Stali se nejen výškovými nosiči, ale i horolezeckými osobnostmi. Klasická výstupová cesta na Everest z jižní strany je každoročně přelézána a fixována výlučně šerpskými lezci, tzv. Icefall doctors. Dokud nemají práci hotovou, platí zákaz výstupů na horu.

Elitní Šerpové, kteří doprovázejí klienty až na vrchol, vydělávají astronomické částky během dvouměsíční expedice a navíc dostávají speciální bonus za úspěšné dosažení vrcholu klientem. Díky jejich pomoci turistům a komerčním expedicím a obrovskému rozmachu turismu se z jednoho z nejchudších regionů světa stala na nepálské poměry velmi prosperující komunita. Solo Khumbu zažilo v posledních dvaceti letech prudký rozvoj. Peníze z masivního turismu jsou vidět téměř na každém kroku, a s nimi stoupá kvalita nabízených turistických služeb v celém regionu.

Šerpa neznamená nosič

Šerpové kdysi začínali jako nosiči prvních himálajských expedic, dnes však nosiči nákladů v údolí Khumbu pocházejí převážně z jiných etnik z nižších oblastí Solo Khumbu. Sami Šerpové se věnují převážně turistickému byznysu – působí jako průvodci, výškoví nosiči expedic, majitelé hotelů, restaurací či čajoven. Šerpské údolí Khumbu se tak těší obrovskému rozmachu a nebývalému bohatství.

Náboženství

Šerpové vyznávají tibetský vadžrajánový buddhismus, převážně školy Ňingma a Gelugpa, jejímž hlavním představitelem je Dalajláma. Takřka v každé vesnici najdete alespoň malý klášter (monastery nebo šerpsky gompa) a v každé domácnosti buddhistické oltářky a fotografie Dalajlámy či jiného významného duchovního učitele. Centrem buddhismu v šerpském údolí Solo Khumbu je klášter v Tengboche. Byl zničen při velkém zemětřesení v roce 1934, následně obnoven a nakonec vyhořel při elektrickém zkratu v roce 1989. O čtyři roky později byl znovu obnoven. Klášter je oblíbenou zastávkou expedic, které si před nebezpečným výstupem chodí na pudžu (buddhistický obřad) a žádají duchovního představeného kláštera – lámu – o požehnání.

Ve všech šerpských regionech je mnoho buddhistických prvků: stupy, chorteny, mani walls – uličky z kamenů s vytesanou mantrou Om mani padme hum. Všude jsou také barevné tibetské vlajky potlačené mantrami, jejichž vítr odnáší požehnání všem bytostem. Není výjimečné potkat domácí obyvatele s rituálními mlynky či s buddhistickou verzí gorálek v ruce, recitující mantry. Nejedná se přitom o modlitby v pravém slova smyslu, spíše o vyjádření přání a záměrů – a to by vydalo na samostatný článek.

Zajímavosti

Mnoho Šerpů je pojmenováno podle dne v týdnu. Pasang znamená pátek, Pemba sobotu. Tento zvyk má dítěti zajistit ochranu božstva příslušného dne. Mnoho šerpských dětí dostává také ctnostná jména, například Lhamo („krásná“), Gyaltshen („odvážná řeč“) nebo Tenzing („stálost a podpora“). Příjmení mají všichni Sherpa, což často vede k záměnám různých osob.

Typickým a téměř jediným hlavním jídlem Šerpů je Dhal Bhat – jedná se o bílou rýži se zeleninou, brambory nebo čímkoliv, co zahrada dala, polité řídkou čočkovou polévkou. Pro cizince může jídlo působit fádně, ale domáci ho často nedojí. Zajímavým zvykem je, že hospodyňka zvaná Didi („starší sestra“) stále dokládá jídlo na talíř, dokud strávník nezačne odmítat další přidání. Šerpové s úsměvem říkají: „Dhal Bhat – 24hour power!“

Celkově jsou Šerpové velmi přátelští, usměvaví a ochotní.

Mišo Gabriž