blog O výškovej chorobe (AMS)

Výšková nemoc (AMS)

Je jedním z nejvýznamnějších rizikových faktorů při trekingu v Himálajích. Vzniká v důsledku hypoxie (zjednodušeně nedostatku kyslíku) při stoupání do vyšších nadmořských výšek. Její přítomnost nelze podceňovat a je třeba věnovat zvýšenou pozornost zejména její prevenci.

Co je výšková nemoc? (altitude mountain sickness)

Akutní horská nemoc / AMS (acute mountain sickness) se vyskytuje v důsledku hypoxie (nedostatku kyslíku, přesněji kvůli nižšímu parciálnímu tlaku vzduchu), ve drtivé většině případů nad 2500 m n. m. Mezi rizikové faktory patří zejména předchozí problémy s horskou nemocí nebo rychlý výstup do vyšší nadmořské výšky. Postihuje většinu lidí nad 4000 m n. m.

Tato relativně lehká forma se projevuje bolestmi hlavy, nechutenstvím, nevolností či nespavostí. Při postupné aklimatizaci sama odeznívá a obvykle není nutná léčba. Závažnější projevy horské nemoci jsou vznik plicního nebo mozkového edému, ty jsou však nepoměrně vzácnější a vyskytují se převážně ve vyšších nadmořských výškách, kolem 7–8000 m n. m.

Tolerance nadmořských výšek je velmi individuální a příliš nesouvisí s fyzickou kondicí. Je více ovlivněna osobními specifiky konkrétního organismu, věkem, stupněm fyzické zátěže a kvalitou aklimatizace. Je zajímavé, že například plicní edém se vyskytuje převážně u mladších osob, se stoupajícím věkem náchylnost k edému klesá.

Prevence

Základním principem je pomalá aklimatizace na nadmořskou výšku. Do výšky 3000 m n. m. se doporučuje denní stoupání o 300–500 výškových metrů. Pokud to situace dovolí, volíme přenocování v nižších nadmořských výškách. Po skončení denní etapy se doporučuje ještě malá aklimatizační procházka do vyšší výšky s následným sestupem.

Kolem výšky 3500 m n. m. obvykle volíme aklimatizační denní zastávku, kterou věnujeme procházce po okolí. Tělesná nečinnost v posteli při aklimatizaci totiž není žádoucí. Nad 4000 m n. m. je ideální denní stoupání zpomalit na 200–300 výškových metrů za den. Klíčové při tom není ani tak, kolik metrů denně nastoupáme nebo do jaké finální výšky se dostaneme, ale nadmořská výška dalšího přenocování. Také na aklimatizaci má vliv dostatečná hydratace a tím pádem zvýšený příjem tekutin.

Aklimatizaci můžeme podpořit už doma před trekem. Zásadní pro tělo je například železo, které je klíčové pro tvorbu hemoglobinu a červených krvinek, jež jsou základním distributorem kyslíku v těle. Bez něj to s aklimatizací příliš nepůjde. Snažte se proto jíst potraviny bohaté na tuto látku – například červené maso, mořské plody, quinou, tofu, luštěniny nebo dýňová semínka. Také další vitaminy a minerály působí příznivě na aklimatizační proces; v odborné literatuře se zmiňuje vitamín A, C, D, B vitaminy a zinek.

Další způsob, jak se připravit na výškový trek (expedici), je vyrazit na aklimatizační túru před odletem do Nepálu. Velmi vhodná, krásná a nenáročná je například túra na Monte Rosu z italské strany, kde můžeme strávit noc (ideálně dvě) na nejvýše položené chatě v Alpách – Margherita Hut (4554 m n. m.).

Možností je také absolvovat základní aklimatizační přípravu v hypobarické komoře, která věrně simuluje nízký tlak vzduchu a tím pádem vysokou nadmořskou výšku. Jedna se nachází na Slovensku v Topoľčanech a postavil ji náš kamarád a nadšenec Milo. Sám jsem ji využil například před expedicí do Pamíru, kde nás vrtulník během půl hodiny vysadil v základním táboře ve výšce 4200 m n. m. Klidně mu napište a poradí vám, jak by vám mohl pomoci. Link na komoru najdete na… https://hypobar.webnode.sk/

Symptomy AMS

Při prvních příznacích AMS nemusíme hned propadat panice. Projevuje se převážně bolestmi hlavy, nechutenstvím, nevolností či nespavostí. Většinou sama odezní, jak se tělo adaptuje na klesající tlak a tím pádem nižší hladinu kyslíku tvorbou červených krvinek a hemoglobinu.

Při problémech se začínajícím plicním edémem se objevuje suchý kašel a dušnost i bez fyzické námahy. Někdy bývají popisovány stavy jako „bublání v plicích“. Může přerůst až do apatie či zmatenosti.

Při mozkovém edému začínají příznaky nenápadněji, mohou se však rychle zhoršovat. Objevují se poruchy chování, zvyšuje se bolest hlavy, zvracení, dezorientace, halucinace, otupělost až bezvědomí. Jsou popsány případy, kdy dochází k selhávání mozkových funkcí, například ztrátě řečových schopností.

Obecně platí pravidlo, že při jakékoli změně zdravotního stavu při stoupání do nadmořské výšky předpokládáme, že se jedná o výškovou nemoc.

Léčba AMS

Léčba začínající lehké AMS není nutná a silnější povahy ji zvládají poměrně dobře. Doporučuje se zvýšit příjem tekutin, případně užít brufen nebo jiné analgetikum. Používají se také diuretika, jako Diamox, u nás dostupný jako Diluran.

Podpůrným doplňkem může být Ginko. S léky to nepřeháníme, sledujeme stav pacienta, abychom předešli dalšímu zhoršování onemocnění. Úplné potlačení příznaků není proto žádoucí. Upřednostňuje se lehký pohyb před ležením ve spacáku. Tajení nemoci, nadměrné užívání „painkillerů“ a následné pokračování ve výstupu může být velmi nebezpečné.

Pacient tím zvyšuje riziko náhlého zhoršení stavu, hrozí neschopnost spolupráce a snížení šancí na účinnou pomoc. Při příznacích plicního edému pomáhá sildenafil (Viagra) nebo tadalafil. Pomoci může i kofein. Řešením bývá také inhalace umělého kyslíku, pokud je v daném místě dostupný. Samozřejmostí v této fázi onemocnění je neodkladný sestup do nižších nadmořských výšek, čímž se zvyšuje tlak a množství přijatého kyslíku.

Po sestupu nemoc většinou sama ustupuje a stav pacienta se rychle zlepšuje. Při mozkovém edému se obvykle používá dexametazon. Stav pacienta se po podání léku převážně rychle zlepší, účinek má však omezenou dobu trvání, kterou využijeme k bezodkladnému návratu do nižších nadmořských výšek.

U obou závažných forem výškové nemoci je vhodné zvážit evakuaci pacienta z horského prostředí a předání do lékařské péče. V Nepálu to zajišťují naši místní partneři, s nimiž jsme v kontaktu přes satelitní telefon, a tato záchrana je v Nepálu plně kryta vaším horským pojištěním (např. alpenverein). Obvykle to však znamená konec treku, takže se v první řadě snažíme problém nezanedbat a otevřeně hovořit o svém stavu, dokud není pozdě. Výškovou nemoc nelze v žádném případě podceňovat, i když strašení také není na místě.

Jak se říká: je v pořádku dostat výškovou nemoc, ale není v pořádku na ni zemřít. Věřím, že ji společně na trecích vždy úspěšně zvládneme a ze všech výletů do milovaných hor se vrátíme zdraví a plní zážitků.

Horám zdar, přátelé!

Mišo Gabriž